Jak se s tím ale jako rodiče můžete vypořádat? Je lepší trpělivě odpovídat nebo vodopád otázek raději včas utnout?
Proč pořád tolik vyzvídají
Období kladení otázek začíná mnohdy docela brzo. Zhruba od tří let vás dítě začne zahrnovat všemožnými dotazy, na které je někdy docela těžké odpovědět. Děti jsou vlastně takovými malými filosofy, pokládají zdánlivě základní otázky, na které si ale umí málokterý dospělý odpovědět. Někdy taková praxe nutí k zamyšlení. Ale k tomu až někdy jindy.
Dítě prostě začíná poznávat svět a chce vědět, jak všechno funguje. Také si ale užívá toho, že mu zodpovídáním otázek věnujete pozornost. Nezapomínejte, že děti jsou ještě stále sebestředné bytosti, co touží po neustálé pozornosti z vaší strany.
Jsou důležité odpovědi?
Kdybyste na jejich otázky nereagovali anebo nad nimi jen mávli rukou, boříte tak s dětmi vzájemnou komunikaci. Pro zdravý psychický vývoj každého dítěte je důležitá komunikace s rodiči. Pokud se odpovědím budete vyhýbat, nikdy si k vám dítě nevytvoří úplně pozitivní vztah. Soustavným neodpovídáním totiž ve svém potomkovi vytváříte strach, postupně se vás zkrátka začne bát a ztratí ve vás důvěru. Není tajemstvím, že výchova dětí vyžaduje trpělivost. Obrňte se a hledejte odpovědi na zapeklité otázky. Jako ve škole!
5 tipů jak uspokojit dětskou zvídavost
- Nemusíte odpovědi sypat z rukávu a servírovat je rovnou na zlatém podnosu. Dejte dětem prostor k přemýšlení. Snažte se odpovědět, ale nechte, ať se děti samy zapojí do hledání odpovědi. Podpoříte tak jejich iniciativu.
- Ušetřete své děti detailů. Někdy o ně starší potomci stojí, ale je zbytečné podrobně odpovídat a zahlcovat je věcmi, které možná ještě nepochopí. Přizpůsobte své odpovědi dětskému věku. Až se vás zeptá syn či dcera na to, proč sluníčko zachází a ráno zase vychází, tak stačí, když tříletému dítěti řeknete, že zachází, aby si odpočinulo a nabralo síly na další den. Samozřejmě ve vyšším věku už můžete mluvit o tom, že slunce svítí na jinou část zeměkoule.
- V reálném světě se děti ptají i na to, co vám příjemné zrovna nebude. Na veřejnosti se vás například mohou zeptat, proč pán naproti tak smrdí apod. To vás může přivést do rozpačité situace. Zachovejte klid. Nedejte na okolí a stručně odpovězte s tím, že řeč odvedete někam jinam. V soukromí pak malému zvídavci vysvětlíte, že by s takovými otázkami měl minimálně počkat, až budete doma.
- Největším „zabijákem“ dětských otázek je věta: „Na to jsi moc malý/á, to se dozvíš, až vyrosteš.“ Tak zaprvé byste měli odpovídat na všechny otázky, ať už pregnantně nebo jednoduše. A zadruhé byste nikdy neměli odsuzovat či bagatelizovat dětský hlad po vědění. Pokud uděláte z nějakých témat tabu, bude to pro děti zapovězené ještě na mnoho let dopředu. Takže pokud jim například odpovíte, že na otázky o sexu jsou ještě mladí a přijdou na to sami, je pravděpodobné, že s vyjádřením sexuality či v jiných oblastech nastane v pubertě problém. Hlavně se už s takovým tématem na vás asi neobrátí.
- A jestli vám přece jen dochází trpělivost, zkuste místo odpovědi nastolit další otázku jako zájem o jejich názor. Zeptejte se například: „ A co si o tom myslíš ty?“ V případě potřeby zkuste takto odvést dětskou pozornost k něčemu jinému.