Nevnucujte dětem svoje názory
Metoda cukru a biče už je passé. Snažte se být svým dětem parťákem spíš než rodičem. V období okolo 15 let jsou puberťáci přímo alergičtí už jen když slyší slovo „rodiče“. Vaše názory je zajímají pouze tehdy, pokud se zeptají. Do té doby jsou vaše příspěvky, náměty a rady naprosto zbytečné.
Dejte jim najevo, že se mohou kdykoliv na něco zeptat. Buďte jim k dispozici s čímkoliv. Nevystupujte jako mentoři, ale jako jejich kamarádi. Je sice těžké odpoutat se od rodičovské role, ale výsledek stojí za to.
Když se vám něco nelíbí
Vztek a agresivita mezilidským vztahům nepomáhá. To jste už možná zjistili. Někdy se to ale nedá vydržet, že? Vaše pubertální dítko si pouští nahlas hard techno nebo metal – dosaďte si tam jakoukoliv muziku, která vám drásá nervy – a vy vejdete do pokoje, s úmyslem poprosit, aby se ztišil. Jenže když tam přijdete, vypadá to jako po výbuchu. Všude rozházené oblečení včetně zatuchlých ponožek a starých sešitů s nedodělanými úkoly. Přitom zjistíte, že vaše nebohé dítě sedí u okna a kouří, raději se ani neopovažujete pomyslet na to, z čeho ta cigareta je.
Můžete začít nepříčetně ječet. Pohádáte se, možná puberťáka potrestáte domácím vězením a tím to hasne. Následky budou jen ty, že na vás váš syn nebo dcera budou naštvaní a hned tak za vámi jako za svým kamarádem nepřijdou, hlavně se ani nepoučí a vězte, že vás neposlechnou. Prostě se s vámi dál moc bavit nebudou.
Důležitý je klidný přístup – vychladněte
Jde o to, jak chcete před svými dětmi vystupovat. Autoritu si u svých dětí udržíte, i když se s nimi budete bavit jako s rovnocennými partnery. Pokud nastane výše popsaná situace, zachovejte klid. Řekněte třeba jen: „Prosím tě, ztiš tu hudbu, dívám se na televizi.“ A komentář k binci a kouření? Počkejte, až trochu vychladnete. Prostým vynadáním a mentorováním akorát podpoříte, aby v tom vaše dítě pokračovalo. Je to přeci puberťák a ten spíš za každou cenu půjde proti vašim nařízením než by se podřídil. Později ale dítě můžete pozvat na „pivo“ a probrat s klidem, čeho jste byli svědky.
Když svého potomka přistihnete při kouření, přidejte se k němu, zeptejte se, zda nemá i pro vás. Ačkoliv normálně nekouříte, ukážete tak svojí solidaritu. A taky, že nejste policajt a berete své dítě už za dospělé.
Při té příležitosti můžete jen nenásilnou cestou zjistit, jak na tom s kouřením je a naznačit mu, že by bylo lepší s tím přestat teď, protože později už to půjde jen hůř. Použijte příběh ze života, ať svůj, někoho jiného či vymyšlený. Říkejte mu to jako kamarádovi, žádná poučování! Budete se divit, jak si k vám pak váš junior (juniorka) časem vybuduje důvěru a zdravý vztah.