Proč se malé děti prostě nemohou rozdělit se svým sourozencem/kamarádem?
Dítě do 4 let je dost mladé na to, aby se bylo schopné podělit s druhou osobou. Vlastní potřeby jsou pro něj prioritou a je zbytečné od tříletého potomka očekávat altruistické chování. Ale rozhodně jej k empatii vůči druhým můžete vychovávat. Vcítit do druhého se obvykle děti naučí až kolem 4. a 5. roku života. Do té doby se výrazně definují skrze věci. Vy je ovšem můžete už v takto nízkém věku vést k dobrým mravům.
Naučte své děti dělat kompromisy
Není důležité, jestli je vaše ratolest jedináčkem nebo má tři sourozence. Vždy se dokáže učit od svých rodičů a jen opakovat jejich chování, vštěpovat si jejich normy a zvyky. A tak je to na vás. Než se malé dítě naučí empatii, vy jakožto rodiče můžete naučit potomky princip spravedlivé výměny. Jinými slovy je připravíte na to, že život je plný kompromisů.
Máte doma jedno autíčko na jezdění na zahradě, ale zato dva malé nadšené řidiče? Vyjasněte klukům pravidla – každý si může užívat autíčka 15 minut, pak se musí vyměnit. Jednoduché pravidlo spravedlivé výměny může zafungovat (pokud nebudete přikazovat příliš striktně), protože nestraníte ani jednomu z nich. Každý bude mít stejně. A to je kouzlo kompromisu.
Naveďte děti, ať zkusí situaci vyřešit sami
Bohužel výše uvedená situace je spíše ideálem než každodenní realitou. Rozkazování, kdo smí jezdit v autíčku a na jak dlouho, může vést k urážení a hádkám ze strany dětí, kterým se přestane líbit, že je neustále kontrolujete. Pravidla kompromisu (až je alespoň trochu děti pochopí) můžete prokládat i nenápadným naváděním k tomu, aby si děti konflikt vyřešily mezi sebou samy. Až vyrostou, tak jim už přece nebudete stát za zády, abyste jim radili, jakým způsobem řešit mezilidské vztahy.
Zjistěte, čeho chce každé z dětí dosáhnout. Příklad ze života: Děti dostanou jeden balíček bonbónů s nálepkou uvnitř. Jedno z dětí si chce lepit obrázek a druhé touží po sladkostech. Nestavte se do pozice řešitele problému. Řekněte třeba jen: „Pepíku, ty si chceš smlsnout na bonbonech a ty, Lucinko, si chceš zase lepit obrázek. Tak co uděláte pro to, aby každý dostal, co chce?“ Podobné „navádění“ na řešení situace je může dovést k tomu, že zapřemýšlí o potřebách toho druhého, alespoň pro začátek. Konečné řešení nechte tedy na svých potomcích.
Časem děti poznají výhody rozdělování
Mateřská škola je pro děti dobrou průpravou, co se kompromisů týká. Ve školce plné dětí stejného věku touží každý zapadnout do kolektivu. Všichni chtějí patřit mezi ty oblíbené. Časem i samy děti pochopí, že když se o sušenky nebo bonbony rozdělí s ostatními, budou mezi vrstevníky mnohem víc žádané. Pokud se dítě dostane do takové mateřské školy, kde je princip sdílení na denním pořádku, odnese si tuto zkušenost také do pozdějších let. Proto nezáleží jen na výchově rodičů, ale rovněž na výchově učitelek a morálce kolektivu ve školce.
Děti žijící v harmonické rodině jsou na tom lépe
A tak to platí vlastně ve všech oblastech psychického vývoje dítěte. Malý svišť, který se vždy mohl o své rodiče opřít a věděl, že mu rodiče poskytnou všechno, co potřebuje, má rozhodně našlápnuto k tomu, aby se v budoucnu dokázal dohodnout s každým díky kompromisům.