Jeden z nejvýznamnějších teoretiků divadla v historii Konstantin Sergejevič Stanislavski, který se soustředil na pocitové herectví, ve svých knihách studentům herectví radí: „Pozorujte malé děti. Jejich hry jsou naprosto dokonalou formou prožitkového herectví.“ Je to pravda. Děti jsou nejlepší herci na světě.
Pokud si děti spolu hrají na maminku a na tatínka nebo na paní učitelku ve školce, je to ještě nevinná a často zábavná show. Děti skutečně mají v rámci svého růstu období, kdy kopírují charaktery, které potkávají, a velmi dobře je dokáží napodobovat. Například herectví Charlieho Chaplina je postavené na dětské hře.
Horší ale je, když začne dítě svůj herecký talent zneužívat. Existují dvě základní situace, kdy jsou schopny děti bez ostychu začít zákeřně hrát, vymýšlet si a přehánět, aby dosáhly toho, co chtějí. Jednak v rámci sourozeneckých sporů. Je to klasika – starší sourozenec lehce udeří mladšího. Ten se náhle začne svíjet ukrutnou bolestí a se slzami v očích hystericky volá maminku. Když maminka dorazí, vypadá lehké šťouchnutí jako pokus o vraždu.
Ještě zákeřnější situace nastává, když začne dítě přehrávat venku na veřejnosti, aby tím k něčemu donutil samotného rodiče. Holčička se třeba začne v šílené křeči válet po podlaze v tramvaji, protože nedostala čokoládový bonbon, který viděla ve výloze. Nic na ni neplatí, jenom křičí a kope kolem sebe. Zoufalého rodiče drtí pohledy spolucestujících a marně se snaží uklidnit šílenou dcerušku v hereckém afektu. Hrozně stresující situace. Dá se s tím vůbec něco dělat?
Jestliže na vás spolucestující ve zmíněné tramvají koukají hodně zle, jako byste byli naprosto neschopní rodiče, zřejmě sami nemají s výchovou moc zkušeností. Zjištění, že děti dokážou být zlé a zákeřné, čeká na každého rodiče. Jedná se zejména o období kolem druhého roku života. Děti v tomto věku už spoustu věcí chápou a dokáží je zneužít. Na druhou stranu ještě žádné výchovné zákazy nefungují. Spíše naopak vedou k ještě větším provokacím.
Řešení?
Rada pro řešení takových situací je jednoduchá: Jen je nechte, ať si křičí a kope. Dítěti nejde o nic jiného, než o to, strhnout na sebe co nejvíce pozornosti. Jakmile si jich nebudete všímat, velmi rychle pochopí, že jejich snažení nemá žádný efekt a jakoby zázrakem s hereckými etudami přestanou. Samozřejmě, že pokud vaše ratolest dělá hysterické scény uprostřed čekárny u doktora, dá se to jen těžko ignorovat. Věřte ale, že ostatní rodiče v čekárně mají stejné zkušenosti a vaše trápení jistě chápou. Pokud ne, musí mít zcela zázračně hodné děti nebo používají k výchově nadměrné množství sedativ.