Některé statistiky mohou působit děsivě: 96 % japonských středoškoláků má vlastní mobil. Průměrná japonská dívka používá telefon 124 minut denně. A tyto děti údajně, i když zrovna jedí nebo sledují televizi, automaticky pohybují palcem, jako by psaly SMS!
Můžeme se utěšovat, že přetechnizované Japonsko je daleko a naše děti jsou na tom jinak. A také, že se jedná o pubertální mládež, která se prostě vždycky potácí od extrému k extrému. I v Japonsku má na základních školách mobil „pouze“ třetina dětí. Na druhou stranu existuje několik velkých rizik, na která je dobré v souvislosti s dětmi komunikujícími prostřednictvím mobilních telefonů pamatovat.
Mami, já chci mobil!
Kdy má dítě dostat svůj první mobil? Jako prakticky každá otázka, ani tato **nemá jednoduchou odpověď**, která by platila univerzálně. Záleží to na mnoha okolnostech. Jinak se na to budou dívat rodiče, jejichž dítě žije na vesnici, do školy chodí o pár domů dál, stejně tak na fotbal, navíc zná všechny sousedy. Naopak ve velkém městě, kdy děti někdy komplikovaně dojíždějí nejen do školy, ale i na kroužky, může dítě skutečně telefon potřebovat již v poměrně útlém věku. Také je ovšem důležité vzít v úvahu **osobnost, zodpovědnost a vyspělost právě toho vašeho dítěte**.
Pokud se chcete inspirovat konkrétními čísly, která platí v jiných rodinách, podrobný průzkum přinesl nedávno operátor T-Mobile:
– Pětina rodičů dává telefon svým dětem mezi šestým a osmým rokem,
– čtvrtina mezi osmým a desátým rokem
– **40% až po desátém roce věku.**
Vaše dítě ještě telefon nepotřebuje, není na něj dost vyspělé a přitom stále žadoní? Zkuste ho upozornit také na to, že **mobil znamená stálý rodičovský dohled**. Možná se mu představa vaší nepřetržité kontroly nebude zase až tak líbit.
Bezpečnost a peníze především
Přestože peníze neradi klademe na první místo, právě obava z nečekaného růstu nákladů je častou obavou, která se při pořizování telefonu pro děti objevuje. Zmiňovaný průzkum udává, že téměř 40 % rodičů nechává děti hradit si **výdaje na telefon z kapesného**.
Podle statistik telefonních operátorů přitom už dávno neplatí, že by rodiče svým dětem pořizovali prakticky jenom telefony s dobíjecím kreditem. Stále častější je **běžný tarif, který má ale nastavena určitá omezení**. Díky tomu mají rodiče nad účtem svých dětí kontrolu, přitom ušetří například za vzájemné hovory. Pokud dítě překročí během prvního víkendu svůj nastavený limit a celý měsíc si už nezavolá, je to pro něj cenná škola hospodaření s finančními prostředky.
Jak je to se škodlivostí mobilních telefonů z čistě fyziologického hlediska? Neexistuje zatím všeobecně uznávaný závěr. Výzkumy o **vlivu telefonu například na lidský mozek** se často rozcházejí, spekuluje se někdy dokonce o korupci ze strany výrobců mobilních telefonů. Rodiče budou možná klidnější, vyberou-li pro své dítě telefon s co nejnižší úrovní záření SAR. Konkrétní čísla uvádí například stránka „sarvalues.com“:http://www.sarvalues.com.
Mobil patří do rukou poučených dětí
Ještě víc než zákeřného vlnění se však rodiče většinou obávají chování samotných dětí. Existuje několik základních pravidel, která bychom se měli snažit svým dětem vštípit. A to jak v souvislosti s komunikací prostřednictvím mobilního telefonu, tak i internetu. Nejúčinnější cestou je **otevřená a vstřícná komunikace** v rodině. Děti totiž nejčastěji řeší případné problémy, které je trápí v souvislosti s mobilní a elektronickou komunikací, právě prostřednictvím rodičů. Ti jsou také podle projektu „E-Bezpečí“:http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/94/63/lang,czech/ hlavní autoritou, která určuje pravidla pro používání mobilního telefonu.
Stejně jako učíte děti, jak chodit přes přechod, naučte je zodpovědně zacházet s mobilním telefonem:
– bavte se s dítětem otevřeně o tom, **k čemu a jak mobil používá**
– vysvětlete mu, proč je důležité **neposkytovat cizím lidem osobní informace** ani fotografie
– dítě má vědět, proč **nemá chodit na schůzky s lidmi**, které zná díky komunikaci prostřednictvím SMS
– upozorněte děti, že **ne každá SMS je pravdivá a pravá**
– varujte také, že nikdy není jisté, **kdo skutečně je „na druhé straně“ telefonu**
– **nebuďte příliš přísní a odmítaví**, mohli byste ztratit důvěru dítěte.
**Tip na závěr**: Pořídili jste mobil třeťákovi a okolí se na vás kvůli tomu dívá skrz prsty? Zkuste argumentovat třeba nejnovějším výzkumem. Podle něj **mobilní telefon u dětí nahrazuje touhu po kouření**. Děti s mobilem se cítí být dospělejší, takže cigaretu nepotřebují. S tím souvisí jiný výzkum, který říká, že každý den u nás začíná kouřit stovka dětí!