Nástup do pravidelného systému školky a školy je po prázdninách náročný nejen pro dítě, ale i pro rodiče nebo prarodiče, se kterými trávilo prázdninové dny. Dítě vám ve školce i škole může viset na krku a plakat, že nikam nepůjde, že nechce. Jak se vyhnout této nepříjemné situaci?
Nástup do školky a do školy ovlivňuje mnoho faktorů. Tím hlavním a prvotním faktorem je samotná výchova dítěte, která se odráží v jeho osobnosti. Výchovou a svým přístupem k dítěti formujeme jeho osobnost od narození. Jak bude dítě vnímat první školní či školkový den se odvíjí od nastavení jeho osobnosti, od způsobu komunikace dítěte nejen v rodině, ale i mezi vrstevníky a také od úrovně jeho samostatnosti. Všechny tyto faktory ovlivňujeme my, rodiče.
Pokud k výchově přistupujeme přehnaně úzkostlivě, bude úzkostné i samo dítě. Pokud je nenecháme nic dělat samostatně, jsme jeho „ocáskem“, nebude ani dítě samostatné a první školní den bude procházkou peklem. Nebezpečný je ale i opačný extrém, kdy dítě necháme dělat si co se mu zlíbí. Nemusíme ale věšet hlavu, vše jde změnit, musíte ale začít od sebe a to pak přenést na dítě.
Pokud máte ze školy větší nervy než dítě, pak ten strach přenesete nevědomky na svého potomka. Nastavení nás rodičů a našeho chování směrem k dítěti hraje obrovskou roli v dětském prožití prvního školního dne.
V neposlední řadě ovlivňuje první den sám přístup učitelů/učitelek a samotné školky a školy. Zda přistupují k potřebám dítěte vstřícně a naslouchají, či je den ve školském zařízení dán rutinním rozvrhem. Dobré je samotného potomka připravit na nástup do školy tak, aby vědělo „do čeho jde“. Co jej čeká, na co se má připravit a co má dělat, pokud se mu něco nebude líbit apod. Dítě bude vědět jak zvládnout situaci, která mu nebude příjemná.
Čeho se vyvarovat?
Nevymýšlejte si, nezveličujte, nepřibarvujte skutečnost. Rodič často používá tyto věty: „Tam bude plno hraček a dětí! Budeš si celý den hrát! Paní učitelka je moc hodná a bude ti pomáhat!“. Dítě tak získá představu o škole či školce snů, kde si bude jen hrát, budou na něj všichni hodní a budou mu třeba vařit úžasné jídlo na přání. Tolik se pak těší, že bude zaručeně skutečností zklamáno, protože se věci nebudou dít podle jeho představ. Navíc vám dítě příště nebude věřit. V tomto případě je lepší dítě do školy či školky předem vzít – například při zápisu, který do školek není s dítětem povinný. Dítě bude vědět jak to ve školce vypadá, co tam všechno je a na co se může připravit. Stejně tak při zápisech do školy – projděte s ním školu, ukažte mu šatny, budoucí třídu, pokud je to možné tak tělocvičnu nebo jídelnu. Nebude mít mlhavé představy a třeba se pak i začne těšit a ne
se bát.
Nesmíte se snažit odbýt dítě a rychle jej do školy či školky uklidit a utéct do práce či domů. Věty jako: „To zvládneš, každý to zvládl! Do školy se musí, nevyváděj! Počkej, jak se ti tam bude líbit! Nedělej scény… Vždyť jsi se těšil/a. Paní učitelka už čeká, honem, bude se zlobit! Děti se ti budou smát… Už dost! Už musím do práce.“ ke klidu dítěte opravdu nepřispějí.
Při prvním nástupu do školky či první třídy dítě moc neví co ho čeká a z toho pramení jeho obavy. Těmito větami jim ovšem odvahy a sebedůvěry nedodáme a zejména ve školce se pláči nevyhneme, protože se dítě cítí samo v cizím prostředí, které nezná.
Když si sami nevíme rady, používáme strategii „musíš poslechnout učitelku, …to zvládneme, …neplakej, …velké děti nepláčou“. To vychází často z naší úzkosti a z ní pak pramenící neschopnosti nás rodičů s dětmi komunikovat a vysvětlit jim nepříjemnou situaci a navrhnout její řešení. Místo toho používáme věty jako: „už musíš jít, nebo budu taky plakat!“. To vede k nejistotě nejen dítěte, ale i nás rodičů. Přitom nejjednodušší řešení je dát si trochu času pro sebe s dítětem a nepříjemnou situaci vyřešit.
Jaké je řešení?
- Začněte u sebe – u svého psychického nastavení, přístupu k dítěti a k situaci, která nastane. Když ji zvládnete vy, pak dítě zvládne vše s přehledem, věří v sebe sama a ví, že rodič věří v něj.
- Dejte si čas, nespěchejte domů nebo do práce v den nástupu do školky nebo školy. Jakmile bude dítě v dané situaci spokojené, domluvte se na odchodu a odejděte. Ve stresu nebude ani dítě ani vy. Při nástupu do školky nespěchejte – opravdu tam nemusíte být na 6 na ráno, jděte tam až v momentě, kdy projdete celým vaším ranním rituálem s umýváním, oblékáním, snídaní a třeba i hraním. Zorganizujte si čas co nejvýhodněji tak, abyste nebyli nervozní vy a z toho pak nebude nervózní ani váš potomek.
- Nástup do školního zařízení s dítětem proberte, nepřibarvujte, nezveličujte, reálně dítěti všechno popište a odpovězte na jeho dotazy. Když bude zhruba vědět jak bude průběh dne ve školce či škole vypadat, nebude mít žádné obavy, bude sebejisté. Řekněte dítěti kdy si jej ze školy či družiny vyzvednete, předškolákovi ukažte na ručičkách hodin kdy si pro něj přijedete a daný čas dodržte!
- Domluvte se co dělat v situacích, kdy bude dítě řešit nějaký problém, kdy se mu nebude něco líbit, nebo když nebude spokojené. Domluvte se na tom s paní učitelkou, která je ta, se kterou by prvotně mělo dítě nastalou pro něj nepříjemnou situaci nebo potřebu řešit, a na koho by se mělo obrátit.
- Pokud i tak přetrvávají obavy, ptejte se svého potomka jak by situaci vyřešil on, co by pomohlo k bezproblémovému nástupu do školy či školky. Určitě společně najdete řešení.
- Spolupracujte s učitelem či učitelkou, domluvte se s nimi. Učitel je váš zástupce v době školní a školkové docházky, on je zodpovědný za vaše dítě, on je jeho dočasným opatrovníkem či vychovatelem. Pokud nastane krizová situace, on ji bude řešit jako první.
Tak hodně štěstí v pondělí!