Všimli jste si toho, jak je venku méně dětí? Skoro úplně vymizely běhající a křičící partičky rozjívených, špinavých a spokojených dětí. A už vůbec děti nejezdí na kole, nehrají si na vojáky, neznají vybíjenou… Co se stalo? To jsou naše děti tak líné a v zajetí moderních technologií? Chyba není jen na jejich straně. Je to problém nás rodičů. O děti se bojíme a představa, že naše dítě bude pobíhat někde venku bez naší kontroly, s dětmi, které neznáme, nás děsí. Připravili jsme naše děti i o poslední zbytky dobrodružství. Postavily jsme nádherná oplocená hřiště s bezpečnými hracími prvky, všude jsou ploty, zábrany, ochrany. Děti dokonce nenecháme ani chodit samotné ze školy a do školy. Máme o ně přece strach a chceme je chránit. Zbavujeme je tak schopnosti svobodně se rozhodovat, čelit novým situacím a nemají se kde naučit schopnosti zvládat rizika.
Úzkostný strach o dítě je škodlivý
Když dítě chráním, nemůžu mu přece škodit? Chci pro něho přece jen to nejlepší! To jsou časté argumenty úzkostných a často hysterických matek. Ano, o dítě je třeba pečovat, ale čím více přiměřené svobody mu dopřejeme, tím spíš bude dobře zvládat nástrahy života. Překonávání malých strachů teď – pro matku i dítě, je základem zvládání náročných situací v budoucnosti. Každá matka má strach a vzpomínám si třeba na to, jak jsem stála s bušícím srdcem u okna a sledovala svého malého chlapečka, jak zvládne svůj první nákup ve večerce přes cestu. Nebo jak jsem byla nervózní, když jsem čekala na děti, až přijdou samy z družiny. Ale překonávání těchto malých strachů se mi bohatě vyplatilo. Moje děti velmi brzy zvládaly pohyb na cestách, přecházení frekventovaných vozovek a dokonce i jízdu na kole ve městě. Hromadná doprava pro ně nebyl žádný problém a zvládaly velmi brzy i pobyt doma o samotě, bez dohledu rodičů. Nic naplat, než se strachovat o děti u vody a stále je kontrolovat, je lepší je naučit plavat a potápět se. Věřte mi, zvládnete-li překonat malé strachy, nestanou se z nich pak hrozivě velké. Když pak dcera vyrážela na první mejdan, věděla jsem, že si v jakékoliv situaci poradí a nemusela jsem se bát, že se bude chovat jak urvaná z řetězu.
Rady maminkám pro začátek – důvěřujte tatínkům a méně křičte
Pro začátek každé mamince doporučuji víc věřit tatínkům. Nebojte se dítě nechat samotné s vlastním otcem. Sice není tak pečlivý a úzkostný, nevadí mu špína a možná někdy dělá s dítětem fakt děsivé věci. Ale tak to má být. Tatínek své dítě miluje a nikdy by ho nevystavil nepřiměřenému nebezpečí. Věřte mi, že nechat dítě spadnout z kola, NENÍ nepřiměřené nebezpečí. Děti si potřebují mnohokrát nabít nos, odřít kolena, nalokat se vody. Jak jinak se naučí, že každé konání má svůj následek? Jak jinak se naučí, že při učení se nových věcí se někdy musí překonávat strach? A fakt je lepší se to učit při aktivitách, které máme jakž takž pod kontrolou. Není nic horšího, když se vaše dítě začne učit překonávat strach až v pubertě…
A jako druhou věc maminkám doporučuju před tím, než bude chtít křičet na dítě, napočítat aspoň do pěti – lépe do deseti. Než dopočítáte, zjistíte, že dítě situaci zvládlo a vy jste si ušetřila hysterický pokřik, který z vás dělá neoblíbeného rodiče. Tyhle pokřiky si nechejte na opravdu VÁŽNÉ situace. Třeba když se dítě chystá vběhnout pod kola auta nebo vstoupit do vozovky na červenou. Pokus vylézt na dětskou prolézačku, která je stokrát certifikovaná na bezpečnost, není vážná situace a NENÍ nutné zvyšovat hlas.
Pár tipů pro maminky, které chtějí zvládnout svou přehnanou úzkost:
Nebraňte dětem v lezení kamkoliv.
Doma na skříně, nechte je šplhat po trubkách, venku je nechte lézt po stromech, po prolézačkách. Postupně, po malých krůčcích – brzy si zvyknete a nebudete tak vyšilovat při jakékoliv akční činnosti. Doma to navíc máte pod kontrolou, a když odstraníte ostré a hranaté předměty, nemusíte se pádů vůbec bát.
Neoblékejte dětem na venkovní aktivity drahé a krásné oblečení.
Nebudou vás tolik trápit pády a aktivity v kalužích a blátě. Zbavíte se tak nutnosti děti okřikovat při minimálně nebezpečných činnostech.
Nechte děti samotné nakupovat.
Ať se učí, o něco si říct – zmrzlinu, lízátko. Máte to pod kontrolou a dítě se učí komunikaci s cizími lidmi, mluví samo za sebe. Nebude tak přehnaně ostýchavé a úzkostné. Ulehčujete mu tak jeho další sociální kontakty. Nejprve stůjte u něho, pak ho tam nechte stát samotné a poodejděte kousek dál, nakonec zůstaňte venku.
Nechávejte děti samotné doma.
Začněte krátkým odběhnutím k sousedce, do trafiky. Pak ho naučte být samotné, když jdete na cca hodinový nákup. Pokud jsou děti dvě, naučte je být samotné i večer. Věřte, že i děti si potřebují od vás odpočinout. Dopřejte jim to.
Choďte s dětmi ven, do přírody.
Ukazujte dětem, že jsou i jiná místa, než oplocená hřiště a placené zábavní parky. Přeskakujte s nimi potoky, lezte po stromech, prodírejte se křovím. V přirozeném prostředí si snáze zvyknete zvládat nebezpečné situace a nebudou vám pak připadat tak hrozivé.
Nevyhýbejte se frekventovaným cestám.
Choďte s dětmi pěšky a naučte je přecházet cestu bezpečně a podle pravidel. Jezděte s nimi na kole, ať si zvykají a nebojí se projíždějících aut. Každé dítě musí zažít nějakou potenciálně nebezpečnou situaci (hrozící střet s automobilem pod vaší kontrolou), jinak si nevybuduje ochranné reflexy.
Eva Hrindová
zasloužilá matka dvou už dospělých dětí